 Průmysl byl od počátků závislý na vodě (technologické a jako zdroji levné energie) a dopravě. Proto nikoho nepřekvapí, že v kopcovatém terénu na pomezí jižní Moravy a východních Čech výroba s příchodem průmyslové revoluce stékala z osad a chalup na stráních a kopcích níže a níže, až zakotvila podél řeky Svitavy, severojižní páteře, která záhy získala souputnici v podobě železniční trati z Brna do České Třebové.
 Od počátků 19. století až do dnešních dní se tak podobaly menší a větší továrny korálkám, které se skutálely z kopců a jedna za druhou navlečeny na řece a trati tepou svým málo proměnlivým tempem, kouří z komínů a hučí a zvoní desítky a stovky let. Od konce socializmu však průmyslový duch údolí mizí, což většinou navždy znemožní prožít kouzlo industrie, někdy je ale zánik toho či onoho podniku současně jedinečnou příležitostí proniknout za jeho zrezivělé brány a pod jeho ocelovou kůži a naposledy ucítit vůni oleje a hukot strojů mizící v ozvěnách času.
V přípravě jsou články o Vlněně, Zbrojovce Brno, Esslerově přádelně, Adastu Adamov, ČKD Blansko, Adastu Blansko, Tylexu Letovice, Ráčkově přádelně v Rozhraní, Vitce Brněnec a dalších.
Článek na dané téma si můžete přečíst rovněž na serveru Správným směrem.cz
Článek ze dne 1. 3. 2014 byl naposledy upraven dne 1. 3. 2014 a zobrazen celkem 56855×, naposledy dne 28. 7. 2026 v 21:35.
| Texty na téma Továrny v údolí Svitavy | Zpět | Nahoru |
| |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
